Pátek (27.dubna 2007)

Perličky z rovníku 1

 

Je chvilku před jednou ráno a právě se mi povedlo dopsat a odeslat nějaké věci do Prahy. V místnosti je víc než jen teplo, už nějakou dobu se mi nepříjemně potí ruce. Klimatizace v celé budově běží do odbití deváté večer. Potom se místnost začne se pomalu oteplovat, což v první chvíli není až tak nepříjemný pocit, protože den strávený v klimatizované místnosti (tuším tak na 18 - 20stupňů) jen v kraťasech a tričku je trošku nepříjemný… No a vzhledem k tomu, že chodím ráno plavat do otevřeného bazénu, takže do labu přicházím, pěkně rozhicovanej a s mokrejme vlasama, tak je mi tu celkem slušná zima, ze který se dostanu až když vypadnu na oběd..

Problém vypnuté klimy je ale v tom, že stoupne taky vlhkost vzduchu a to už je horší. No ale dnes nebylo na zbytí, musel jsem to dorazit... Už pár hodin jsem tu v celé laborce (5 místností: 1 chodba, která je zároveň meeting room a presentation room, 2 laboratoře, 2 místnosti s počítači pro studenty-kóje) sám, většina lidí mizí kolem osmé a pár zoufalců tu občas zůstává do desíti.. no a když se něco semele, tak tu jsou i přes noc..cosi mi to připomíná.

Beru ručník, co jsem si sušil od rána na opěradle a pěchuju ho do igelitky k plavkám. Pak si zkouším naladit nějakou stanici na rádiu, abych měl co poslouchat.. A ouha! Po půlnoci některé stanice přestávají vysílat, takže polovina toho co mám v telefonu přednastaveno je nepoužitelný, leda že bych chtěl poslouchat „šum moře“… Čínské vysílání jsem vydržel asi 10 sekund (zbývá polovina z poloviny).. V zájmu zachování zbytků zdravého rozumu a metodou nejmenšího zla jsem nakonec skončil u indického vysílání.. No aspoň si poslechnu nejnovější indický hity, že jo. Ještě koukám na iDnes, právě skončila první třetina a my vedeme nad Bělorusama 4:1. Beru igelitku do jedné ruky, pet láhev s vodou do druhé, pozhasínám světla a za doprovodu hudby ala Bollywood valím k výtahu. Takhle pozdě už mi nic žádnej bus nepojede, leda tak taxík, ale naštěstí to nemám daleko a nedávno jsem objevil fakt pěknou cestu domu.

Vyjíždím výtahem do posledního 7. patra abych přešel takovou lávku a ocitl se ve 4. patře budovy E1A za níž následuje 1. patro budovy E1 a to vše je ve stejné úrovni, žádné schody nic... a to se ještě vyhýbám další budově, která má v téhle výšce suterén.

Tuhle cestu už mám celkem najetou, takže se trošku zaposlouchvám do té hudby a rozhodně nijak nespěchám, spíš si to užívám, protože jsem rád, že to, nad čím jsem trávil poslední dny a noci jsem konečně nějak dopatlal (a snad jsem to ani nezkonil).. a je super počasí. Navíc po první části cesty, která vede bludištěm budov a končí u knihovny následuje druhá, trošku delší část, která, ač vede po asfaltce, mému oku lahodí daleko víc (Jen pro ty, co mrkli na mapu areálu. Lab je v budově EA a „doma“ je v King Edward VII Hall (názvy budov se objeví až po kliknutí na mapu).. ano jedno je úplně vlevo a druhé zas úplně vpravo). Během dne bych tudy jít nemohl, protože tu celkem dost jezdí auta a ta cesta vede takovým terénem, že tam není ani místo na chodník. Ale v noci, díky tomu, že je to slepá ulice, a nejsou u ní žádné ubytovny, mám ji jen sám pro sebe… no vlastně jsem tu dvakrát před dvanáctou potkal auto univerzitní ochranky.

Po půlhodině cesty jsem doma, cestou jsem ještě zkusil udělat pár fotek mým malým peklem (označení pro můj mini digitál.. velký peklo je ten můj novej-starej Nikon F100). Cesta byla opravdu relaxační a kupodivu mi to nezkazilo ani to rádio, který do mě bušilo jeden hit za druhým.. Popravdě, všechny písničky mi přišli stejný, změna byla jen když tam chvíli někdo mluvil.

Blížím se ke svému pokoji a jak už to tak bejvá, u cíle si člověk vzpomene na spoustu věcí. Například mně zbývalo už jen vylézt do 3. patra kolejí, když mi došlo, že by v laborce na stole napravo od monitoru mohly ležet moje klíče od pokoje. A… Vzhledem k tomu, jak málo věcí jsem měl u sebe, nebylo obtížné si tuhle domněnku potvrdit. Takže čelem vzad a za doprovodu dalšího hitu předních indických žebříčků jsem si v klidu vychutnával asfaltku i opačným směrem, což byla premiéra (to bylo zrovna 1:45). Cesta zpět byla naprosto pohodová, v labu jsem se podíval na aktuální stav hokeje (už to bylo těsně před koncem, jak dali naši 3 góly v jedné minutě). Vzal jsem klíče, vlez jsem do výtahu, kde jsem zjistil, že tentokrát jsem u počítače nechal tu igelitku s věcmi na plavání.. vrátil jsem se do labu, vzal i igelitku a definitivně vyrazil dom. Jo a tu indickou stanici jsem na cestu zpátky přeladil, hodina nepřetržitého poslouchání byla maximum, víc to opravdu nešlo J. Cílový čas byl nakonec 2:40 J.. Byl to moc hezkej výlet, ale že bych si to musel zopakovat.. tak to teda ne!!

Já myslím, že to byl z mojí strany celkem dobrý výkon, ne? J No ano, ještě jsem to mohl vyšperkovat tím, že bych zapomněl pin k mojí Matric (ale ten mám pro jistotu ve svém starém mobilu.. a i když byl v tu dobu vybitej, tak bych se do něj nějak doby/il). Daleko lepší by ovšem bylo, kdybych zapomněl v labu i tu kartu… no ale tak dobrej ještě nejsem, snad někdy příště. ;-)

Takhle musím uznat, že je to naprosto banální příběh.. ale když já Vám chtěl poslat alespoň pár střípků od rovníku a taky několik obrázků ;-)

 

Mějte se krásně.. až posbírám další střípky, tak Vám je zas pošlu.,

 m.

Domov (KE VII hall) – ubytovna pro studenty zřejmě bakalářské etapy, všude kolem jsou lidi tipuju tak do 22 let.. Fotku pokoje neukazuju, protože bych si tam musel uklidit … a taky schovat ty plechovky od pivaJ a navíc se musím do 7.května vystěhovat

PGP - největší ubytovna v kampusu (tohle je jen malá část viditelná z KEVII hall). Bydlí tam převážně undergraduate a doktorandi a zaměstnanci, co mají rodinu. Doktorandi, kteří jsou sami, nemají šanci ubytování v kampusu sehnat.. v blízkém okolí areálu je spousta pronajímaných bytů

Zpět
Jojo, jsem tu taky:-)