(3.května až 3. června 2007)

Perličky z rovníku 2, anebjak jsem začal bydlet

 

Tak jsem si říkal, že se snad teď dostanu do takové nudné fáze, kdy nebude co sdělovat, ale asi mě popadl rapl „sdílnosti“, takže je tu zase jedna moje perla a k tomu pár střípků.

Už v ten den, kdy jsem přiletěl (23. března 2007), jsem věděl, že to ubytování, které mi tady s dost velkým štěstím sehnali, nevydrží až do mého odletu.

..No ono by totiž stálo za to, zmínit se jak mě tady přijali. Já když vpadnul do laborky profesora Li (XiaoPing Li – též zvaný Xixao), tak tam už tušili, že se ukážu. S jedním profesorovým doktorandem (Fan Jie – přezdívaný též malý Xixao) jsem měl celkem pěknou mejlovou přestřelku, do které jsme občas zapojili naše šéfy, nebo koordinátora celého toho výměnného cirkusu pana Ng (Nejlepší v dopise vždycky bylo to oslovení Dear Mr. Ng“), to aby byla jistota, že všichni budou vědět data příjezdu a odjezdu. No a když jsem přijel, tak mě sice v labu přivítali, ale pak když jsme šli oběhnout povinné kolečko registrace na fakultě - registrace na univerzitě – ubytování, tak se začaly objevovat první problémy.

>Registrace na fakultě: „No on tu dnes Kelvin (Mr. Ng) není, on má dovolenou.“ … „Ano, říkal , že přijedeš…. Nic o žádných papírech nevím, kdyže měly přijít? V lednu? Hmm.. to on je má možná u sebe…. … Kelvin snad bude zítra, zastavte se potom. “

Registrace na univerzitě: „No nějaké informace vím, ale potřebovala bych zde mít vyplněné všechny formuláře toho výměnného programu. ..Jo on je má u sebe Kelvin, tak to já mu zavolám. .. Jo on tu není…. AHA… tak mi vyplň ty formuláře ještě jednou a vyplň taky ty elektronické formuláře na webu.“

Ubytování: „No my vám (byl tam se mnou Fan Jie) můžeme nabídnout buď ubytování v Gillman Heights Condo Residence, buď sdílený pokoj, nebo single se sdílenou sociálkou.“ Fan Jie: „Ale když jsem s vámi to ubytování vyjednával, tak jsme se domlouvali na ubytování v kampusu.“ … „Vážně? To není možné! My nemáme, žádné volné kapacity v univerzitních ubytovnách!“ …..

 

No nakonec jsem ubytování sehnal… teda vlastně JÁ nic nesehnal, já skoro ani nevnímal, co se kolem mě děje, páč jsem byl po tom letu pěkně zničenej… takže oprava! Nakonec mi sehnali přes nějakej kamarádšoft profesora Li to ubytování, o kterém jsem se zmiňoval už v posledních střipcích.

Kolejní ubytování..Já to v tom prvním dopise nechtěl ukazovat, protože jsem si říkal, že udělám nějaké fotky až si tam uklidím, nebo až se budu stěhovat…nestalo se

 

Vlastně, celé tohle martirium s registrací a ubytováním si se mnou vyběhával právě Fan Ji, za což jsem u nesmírně vděčen, protože jinak bych tu asi teď bydlel pod mostem a peníze bych vydělával prací v přístavu. Ale o tom jsem nechtěl psát!! Takž zpět k mému krátkodobému ubytování.

Ač jsem od začátku věděl, že do května musím něco sehnat, tak jsem to odkládal se slovy „na to je ještě dost času“. A taky mě trošku ukolébaly web-stránky, který jsem náhodou našel, těch inzerátů tam bylo spousta… „Tam se určitě něco najde..“ Kolega mi ještě navíc ukázal dvě adresy (jedna pouze čínsky), kde nabízeli a poptávali ubytování lidi z okolí univerzity. Takže jsem to s klidem sobě vlastním odložil až na „pozdější dobu“, která nastala asi tak koncem dubna. No ano, procitnul jsem během dvou dnů, když jsem se snažil odepisovat na některé inzeráty… a buď jsem vůbec nedostával odpovědi, nebo jen stylu. „Promiň, preferujeme Číňana/Indiána/ženu“. „Sháníme někoho na delší dobu.“ Párkrát jsem se snažil dovolat na číslo, které neexistovalo, a taky jsem se dovolal k paní, která nemluvila anglicky (a nebo si myslela, že já mluvím nějakým divným jazykem..prostě mi to po minutě hovoru, ze kterého jsem jí nerozuměl ani slovo, položila a na sms mi ani neodepsala).

Takhle to šlo až do 1. května. To už jsem byl trošku víc nervózní z toho, že 7.5. dopoledne mám odevzdat klíče od koleje a nemám se kam přesunout. Na Svátek práce se mi ale ozval jeden Číňan. Prý si četl můj inzerát a přesně to období, na který já hledám azyl, bude mít jeden volnej pokoj.. a navíc je to „walking distance“ z fakulty, kde pracuju. Takže během následující půlhodinky jsme si prohodili pár mejlů a taky si zavolali. Odmluvili jsme na následující večer prohlídku pokoje a vůbec celého bytu. Takže jsem si říkal, jak jsem to krásně s tím hledáním ubytování vychytal, párkrát jsem se poplácal po rameni, jak jsem dobrej …a…a za další půl hodiny mi přišel další mejl, že se moc omlouvá, ale že právě mluvil  s člověkem, co se měl odstěhovat. Stěhování se ruší, ten člověk tu prodloužil svůj kontrakt… To mě popravdě řečeno trošku posadilo zpátky na …. zadnici.. :-) . Když jsem si ten mejl čet ještě jednou, tak na konci bylo, že se ještě jednou moc omlouvá a že se snažil aspoň na internetu najít nějaké jiné ubytování a napsal mi telefonní, číslo na který mám zkusit zavolat. Prý by mi to mohlo taky vyhovovat. … No nemám já štěstí? :-)

No samozřejmě, jsem to číslo vyzkoušel..a ono to nakonec vyšlo.. až po pár dnech jsem zjistil, kde a jak našel to telefonní číslo.

http://bbs.6bee.com/156837_r.html

 

Čerstvě nastěhován, takhle hezky čisto už tam dávno neníL

Tak tohle bych asi opravdu nezvlád :-).  Každopádně ve středu jsem si šel prohlídnout byt a hned jsem na místě dal gáži za květen a červen, protož mi ten kluk (nájemník, který se odstěhovával pryč), co to nabízel řekl, že má za hodinu domluveného dalšího člověka a že pokud mám zájem, tak bych měl zaplatit ihned… Nicméně ty prachy asi nezpronevěřil a dal je majitelce bytu. V pátek mi dal klíče..v sobotu jsem přesunul většinu věcí, v neděli jsem si udělal výlet na ostrov St. John a v pondělí dopoledne jsem cestou do labu přestěhoval i zbytek věcí do nového.  Jelikož jsem zjistil, že na tu postel by se možná hodilo něco měkčího než jen dřevěná deska, zajel jsem si v pondělí odpoledne do Ikei (ať žije globalizace) a koupil si molitanovou matraci (Made in Poland..). Matraci jsem hodil do pokoje a vrátil se do labu.

 

Dá se říct, že celý byt jsem si prohlídnul až v pondělí večer, když jsem se vrátil z labu. Je to 3+1 HDB byt v 11 patru budovy se dvěma výtahy, jeden mi staví ve 12. patře druhej v 10. :-)

Ještě nedávno jsem měl 3 spolubydlící, ale jeden se odstěhoval (smlouva na ten byt je jen do konce července), takže momentálně tu bydlíme 3. Každý má svůj pokojík. Společné prostory zahrnují kuchyň, koupelnu se záchodem a poměrně velkej obývák, kde se nikdo nezdržuje, protože to tam vypadá trošku jako po výbuchu (no ona ta kuchyň je na tom obdobně), buď to všechno harampádí patří majitelce (Mrs. Li, ketrou jsem zatím neviděl a asi ani neuvidím) nebo to sem natahali kluci malajský. Neptal jsem se, protože je mi to celkem jedno. Ze společnejch věcí mě stejně zajímá jen lednička, pračka a sociálka. Obývák se obývat nedá, už kvůli tomu, že tam není klima.

Tak tohle je obývák vlevo jsou dveře do mého pokoje, vzadu vlevo je pokračování pokoje(viz vedlejší obrázek). Vpravo za stolem je vlez do kuchyně do koupelny

Další část obýváku, v křesílku jsem neviděl ještě nikdy nikoho sedět, je tu děsný vedro..a ty televize vypadají, že by mohly fungovat J. To harampádí  vpravo je asi majitelky 

Obývák potřetí a naposledy, tentokrát pohled z kuchyně. Stůl se používá jako skladiště staré i nové pošty.

Pohled do kuchyně.. na tom plynovým vařiči jsem ještě neviděl nikoho vařit, ale až to budou chtít spolubydlové zkoušet, tak radši uteču

 

 

 

Tak možná čekáte na tu moji perlu, že? No tak večer kolem sedmé jsem přišel z labu dom, že se vybalím a porozhlídnu po bytě. No tak nejdřív jsem vlez do kuchyně, abych strčil nákup do ledničky a podíval se na to, co mi ta kuchyň nabízí. Koukám varné konvice, plynovej vařič (to je s hodně velkou nadsázkou, jedná se o plynovou bombu, na který je upevněná kovová deska s plotýnkama..ta deska je navíc posazená dost nakřivo, docela by mě zajímalo vidět na tom někoho „pracovat“), varná konvice, celkem zachovalá pračka (tenhle model jsem ještě neviděl, a to na kolejích odkud jsem se právě přestěhoval měli pěknou historickou sbírku praček), pak prohlížím skřínky na nádobí, kde nacházím spoustu igelitek….. Ha tady je nějaký nádobí… Co to tady… Teď si uvědomuju, že celou dobu co šmejdím v kuchyni, slyším jak někde kape voda.. „Aha, to jde z koupelny (tam se chodí z kuchyně). Vlezu tam a slyším, že to kape ze záchodu. „Nojóó, to je přepad splachovací nádoby na vodu. Blbě nastavenej plovák. A to jim to nevadí???“

… „To by nebylo, abych jim to neopravil. Třeba si tím u nich aspoň udělám vočko.“ Sundám vrchní poklop nádobky a už to vidím, hladina vody až k přepadu a pořád přitéká další voda… „ Jsou to asi nějaký amatéři, že to neopravili. A přitom stačí jen tenhle jeden šroubek trošku utáhnout a … a… A DOPR….!!!“ Utáhnul jsem šroubek, kterým se nastavuje maximální výška ramene, na němž je přišroubovanej plovák. Jenže milý plovák se jaksi (sám od sebe) oddělil od ramene a začal si plavat úplně samostatně. To rameno už toho asi mělo plný kecky (podle vzhledu bych si tipnul že bylo možná starší než já) a prostě, když na něj Malátek šáhnul, tak si řeklo: „DOST! Tohle nemám za potřebí,“ a zlomilo se v místě, kde je našroubovanej plovák. Takže plovák i se zbytkem závitu si tu vesele plove, rameno přemoženo gravitací padlo pod hladinu a přítok se nám rázem zvýšil. „Sakra kde je kohoutek na vodu!“ Splachuju záchod, aby nešla voda přepadem (přepad totiž nemá žádnej zvláštní odvod do odpadu ale voda padá na zem koupelny/záchodu), nacházím kohoutek a zastavuju vodu. Ten plovák se sice mohl urvat klidně za hodinu sám od sebe, ale stejně dobře mohl ještě pár měsíců/let sloužit.

Každopádně todle se mi prosím povedlo za necelou hodinu pobytu v novém místě. :-) „Třeba si tím u nich aspoň udělám vočko…“ … „amatéři“

No takže jsem se se svejma spolubydlama seznamoval tím, že jsem zjišťoval, co dělají, když se něco po….  Dozvěděl jsem se, že zavolají majitelce a ona na to pošle nějakou firmu.. a že to prej trvá tejden, dva. To mě trošku vyděsilo, a snažil jsem se z nich vydobýt informace o nějakém krámku, kde by se daly koupit nějaký náhradní díly. MARNĚ.

Následující den ráno jsem vyrazil na obchůzku našeho sídliště, kde se nachází různý krámky všehomožnýho. Vybaven jsem byl demontovaným zlomeným ramenem, plovákem a chudou slovní zásobou v oblasti záchodologie. Posílali mě od čerta k ďáblu až jsem dorazil do prodejny, která z dálky vypadala jako pouliční prodej barvy-laky. Vybalil jsem na paní prodavačku rameno a plovák a ona celkem hbitě zakontrovala: „Tohle nemám, zkuste zajet busem 74 do Holland village, tam je spousta prodejen, tam určitě seženete.“

Po zkušenostech s autobusy (mělo by se objevit v některých dalších perličkách, třeba těch o velikonočním výletování), jsem si řekl, že není čas na hrdinství a že bloudění v autobusech nemám ten den zapotřebí, zašel jsem teda za řidičem a rovnou mu řekl, jestli mi může zastavit u Holland village. Tam mě domorodci (očividně ne Holanďani), navedli na blok 41, kde jsem opět viděl obchod barvy-laky, tentokrát to vypadalo jako regulérní kamenný obchod.

Prodavač uměl na můj dvojhmat (plovák-rameno) reagovat útočně. Zasypal mě dotazy na téma záchodový zásobník jeho vstupy, výstupy. A nabídnul mi pěkný nový záchodový set za 16 dolarů!!! Na to se mi protočily panenky a řekl jsem, že si nejsem opravdu jistej těma vstupama do nádržky, abych si z fleku koupil něco za ty prachy, když nevím jestli to tam bude pasovat. Takže jsem se vrátil dom, zjistil, že bohužel 16 doláčů je to co by tam šlo a odešel jsem se na chvilku ukázat do školy…

Odpoledne po obědě byla druhá etapa do Holland, tentokrát ze zastávky autobusu rovnou k bloku 41.. Jak sem se tak blížil k obchodu, tak koukám, že 10 metrů vedle je taky obchod barvy-laky v garážovém provedení. „Hmm, konkurence, třeba bude mít garážový ceny.“ Vlezu tam, provedu nacvičený představení s plováčkem… starší pán se usměje, řekne: Ano pane, máme. Následujte mě.! ..a…a vede mě do obchodu, kde jsem byl dopoledne. Tak jsem si akorát říkal, že je další trapas na světě, páč bělochů (Ang-mo), co by chodili nakupovat do těchhle obchodů v tomhle pohodlným městě moc nebude a tudíž si mě prodavač bude pamatovat. Vleču se v závěsu za staříkem a napůl nahlas brumlám něco ve smyslu: „Jasně tenhle obchod jsem viděl.. teď už to zvládnu sám!“ Ale stařík mě neposlouchá, otevře dveře, vleze mezi regály, kde já byl už dopoledne a začne prohrabávat zboží.. „Uff, ten prodavač, co mě obsluhoval tu teď není…“ Sáhnu po setu za 16 dolarů a zatímco se pomalu smiřuju s drahou realitou, se ke mně otočí stařík a v ruce drží jinou, menší záchodovou sestavu za 3S$. Dost nápadně se to podobá tomu s čím jsem dnes celý den cvičil. „SUPER!!!“ Beru mu to z rukou, mířím k putlu, platím a děkuju zároveň. :-).. Vítězoslavně mířím na zastávku a když procházím kolem garážového obchodu, tak mi dochází, že starý plovák nemůžu použít, protože v něm zůstal ulomenej závit.. odvrtat ho by sice nebyl problém, ale sehnat vrtačku v tomhle kocourkově, na to nemám sílu. Vždyť i ta laborka, ve který pracuju je dost bídně vybavená nářadím (a to je to Dept of mechanical engineering). Plovák měl naštěstí stařík u sebe v garáži… 2S$..

No .. pak už to byla nuda, návrat dom a oprava byly otázkou chvilky…

Každopádně od té doby jsem se tady nesnažil nic vylepšovat..

 

Mějte se krásně. :-)

m.

PS Jo čistě náhodou kdyby někoho zajímalo, co je za zelenou záclonou v mém pokoji (osobně si myslím, že to nikoho zajímat nebude, ale kdyby se přeci jen úplnou náhodou někdo našel), tak se podívejte na následující stránku..


Vlevo blok 38 za ním částečně schovaná 36. Vpravo vpředu je 35 za ním je malinká 34 a napravo hned vedle je ještě menší, neviditelná 33. Vzadu za 34 je 32. V přízemí bloků 32 až 35 jsou obchody, sázková kancelář, kadeřnictví, a čertvícoještě. Středobodem tohohle vesmíru je právě neviditelná 33. Celkově má sídliště asi 10 paneláků

 

PPS: no a na závěr ještě pár fotek, které….no prostě ze Singu..

Boat quay – skoro bych řekl, že je to jedno z center Singu. A někdy mě fakt překvapuje, co ten mrňavej, placatej digitální foťák umí udělat za fotky. Ale moje F100+Velvia 100+objektiv s polarizákem je o pár tříd lepší…a o 2,5kg těžší J


Ještě jednou boat quay. Ulička na břehu řeky je plná turistů a restauratérů nahánějících turisty na snídani, oběd, večeři nebo na nějaké mezijídlo.. Ve stanech restaurace pro turisty - takovej náš staromák..

No a do třetice Boat quay… odvrácená strana malebné turistické uličky.. Zadní trakty restaurací na břehu


Skoro bych řekl, že na některá upozornění ani člověk nepotřebuje umět cizí jazyky… ale kdyby přeci..

Mimochodem je to uprostřed parku Fort Canning a za plotem je nádrž na dešťovou vodu.

Sri Mariamman - nejstarší hinduistická svatině se nalézá uprostřed čínské čtvrti. Večer 30.5. den před hinduistickým svátkem Vesak se tato svatyně slavnostně otevírala (fotka je ještě z doby, kdy se rekonstruovalo). Oslava to byla náramná, účastnil se i prezident…zdobily se ulice, v místech, jezdily alegorické vozy, tancovaly se tradiční jihoasijské tance (já tancování neviděl, ve výhledu mi bránily ty alegorické vozyJ ), a samozřejmě nechyběli ani draci. Viz následujících pár fotek

A kdo by se chtěl podívat na krátké, velké a nicneříkající video přímo z toho mumraje, může stahovat z www.toulavymedved.cz/indiani.avi (ale je velky 35Mega)


 

 

PPPS: No já už to chtěl odeslat, ale nebyl na to čas a teď už je 6.června a během posledních dvou dnů se mi povedlo prožít další klíčovou příhodu. V pondělí navečer jsem vypadnul z labu, že pojedu nakupovat do místního supráče a cestou se na otočku zastavím doma, abych tam zahodil počítač a vzal si batoh a vyrazil na bus směr ColdStore supermarket. Tak se i stalo, všechno proběhlo v pořádku až do okamžiku, kdy už jsem seděl na zpáteční cestě busem…. KLÍČE!  Jak jsem na tu chvilku vtrhnul do pokoje, tak jsem je pohodil na postel a abych si to ještě pojistil, tak jsem na ně hodil tašku s notebookem….

Došel jsem až do jedenáctého patra přede dveře bytu, odložil nákup na zem a začal s přestávkami bušit na dveře.

ANO, máme zvonek, ale nefunguje! ANO mám telefonní číslo na jednoho ze spolubydlů, ale v ten moment jsem ho měl v mobilu, který ležel v pokoji (taky na posteli), vzal jsem si jen svůj starý mobil, ve kterým je singapurská simka (v novým nějak blbne).

No tak jsem tam stál přede dveřími bytu a v přestávkách mezi mlácením do dveří zkoušel různé nekalé praktiky, jako otevírání kudlou, papírem prostrčeným mezi křídla dveří.. ani kreditka mi nebyla nic platná .. prostě mé vzdělání a zručnost v tomto směru úplně selhaly. Takže jsem bušil a doufal, že je někdo doma. A pokud je doma, že si půjde třeba do kuchyně, nebo na záchod nebo tak něco. Protože ten byt je tak divně postavenej, že ani silný lomcování s dveřmi není v pokoji slyšet (zvlášť když je tam zapnutá klima). A oba kluci mají navíc okna směrem k dálnici…  

Po víc jak hodině, mi otevřel spolubydla. Bouchání na dveře neslyšel, ale zrovna si šel na chvilku zaběhat… Otevřel mi v momentě, kdy jsem se na dveře snažil nějak viditelně přichytit vzkaz pro spolubydly, ať se mi ozvou na mobil až přijdou dom…

No a o den později (včera), jsem svému dobrodinci prokázal stejnou službu já. Když jsem vyrážel do města na umělou stěnu, tak stál před dveřmi a… nesnažil se na ně ani bušit… Na rozdíl ode mě ale čekal jenom pět minut.

A díky těmhle epizodkám mě napadá, že by se měl opravit zvonek… Spolubydlové to neudělaj, to jsou přece AMATÉŘI… ale já bych si u nich moh udělat vočko, ne???  ;-).

Zpět
alt="Já