Pod hladinou moře

Jsou místa na zemi, kde můžete žít pod hladinou moře, aniž byste se museli potápět. Já našel jedno takové místo. Dokonce jsou místa, kde můžete žít pod úrovní moře, aniž byste museli být mokří. To už ovšem není můj případ. V zemi, o které bych rád vyprávěl, je věcí zhola nemožnou, aby člověk aspoň jednou nezmokl. Tou zemí je Nizozemské království.

Kinderdijk Prvního září minulého roku jsem odcestoval do země ploché jako kámen, plné větrných mlýnů, kanálů, kol a výborných sýrů, kde jsem v jednom malém a velice krásném městě zvaném Delft, strávil bezmála čtyři měsíce. Tato možnost se mi naskytla díky programu SOCRATES/ERASMUS (podpora EU pro mezinárodní výměnu studentů v rámci zemí Evropy). V rámci tohoto pobytu jsem navštěvoval několik předmětů a také se zapojil do jednoho výzkumného projektu na tamější technické univerzitě. Další nezanedbatelnou kratochvílí během pobytu bylo cestování, které za pomoci různých dopravních prostředků, stanu, spacáku a několika přátel, vyplnilo většinu mého volného času.

Placatá země

Oficiální název je Nizozemské království (Koninkrijk der Nederlanden) a zahrnuje Nizozemsko, ostrov Aruba a  Nizozemské Antily ležící v karibské oblasti. Na rozloze 41 526 km2 žije téměř 15,7 milionů obyvatel, což znamená, že zalidněnost v Nizozemsku je 378 obyvatel/km2, to je nejvyšší číslo v celé Evropě (vyjma miniaturních států).

Nizozemsko je konstituční monarchie s parlamentním systémem vlády. Královna Beatrix pochází z oranžsko-nassavské dynastie a v čele státu stojí od roku 1980. Zakladatelem rodu byl Vilém I. Oranžský, který se jako místodržící stal po skončení revoluce proti španělské nadvládě roku 1581 hlavou nově vytvořeného nezávislého státu (tzv. Spojené nizozemské provincie). Tento nový stát byl první s republikánskou formou vlády v Evropě. Zákonodárným sborem je dvoukomorový parlament, senát se 75 a poslanecká sněmovna se 150 členy. Všichni jsou voleni na 4 roky. Výkonná moc je v rukou panovníka a vlády v čele s ministerským předsedou.

Delft - Oudekerk v pozadí Nizozemsko je ovlivněno třemi vlivy: vysoká zalidněnost, všudypřítomnost vody a dlouhá tradice demokracie. Ráz krajiny a měst je určen především prvními dvěma vlivy. Holanďané odedávna museli bojovat s vodou, díky tomu se velice dobře naučili s vodou žít a hlavně ji využívat. Nizozemsko leží při pobřeží Severního moře v deltě řek Rijn, Maas a Schelde. Rozlohou, z níž 7 930 km² tvoří vnitřní vodní plochy (řeky, průplavy a jezera), patří mezi nejmenší evropské státy. Více než polovina území (se 60 % obyv.) leží pod úrovní hladiny moře. Přes 20 % z celkové rozlohy moře bylo získáno postupným vysoušením původních vodních ploch. Do slovníků se tak vepsalo nové slovo „polder“, které ve většině jazyků nepřekládá.

Země plná lidí

Poté, co se potomci Viléma I. Oranžského zbavili nadvlády Španělů, museli si po několik staletí hájit svoji svobodu vůči nepřátelům. To je asi hlavní důvod, proč dokáží být Nizozemci tak tolerantní vůči menšinám a cizincům. Při každém kontaktu s „domorodci“ jsem se setkával se vstřícností a ochotou, samozřejmě úsměv nikdy nechyběl. Při tak velké hustotě obyvatelstva ani nemají na vybranou. Nejhustěji obydlenou oblastí je tzv. Randstad, území mezi Amsterdamem, Den Haagem, Rotterdamem a Utrechtem (24 měst má více než 100 000 obyvatel).

Kdybych měl nějak ve zkratce charakterizovat Holanďany, tak bych řekl: „Jsou v pohodě“. Za dobu pobytu jsem poznal, že mají rádi své pohodlí, svůj vysoký životní standard, svoji práci a především svoji nezávislost. Nejlepší na tom je, že ten svůj klid vyzařují kolem sebe. Krásným příkladem byla procházka slunečným, nedělním Delftem, kdy si obyvatelé rušného centra vytáhli svá křesílka, stolečky a židličky před své domy a věnovali se svým odpoledním radovánkám jako čtení novin hraní stolních her, aniž by si všímaly vyjevených kolemjdoucích turistů, kteří je hned začali fotit. Další věc, kterou mají Holanďané rádi je nakupování. Ve velkých městech můžete vidět lidi, jak celou sobotu a neděli chodí mezi obchůdky a hledají, vybírají a smlouvají. Nakupování zde má opravdu dlouhou tradici, každou sobotu se snad ve všech městech konají trhy zaměřené převážně na potraviny a oblečení. Větší města pak má ještě aspoň jeden další speciální trh, konající se někdy v týdnu. V Goudě a Alkmaaru je to například sýrový trh. V Delftu se každý čtvrtek konal trh s látkami. V Amsterdamu bylo hned několik různých trhů, květinový, rybí atp.

Cizinci se v Holandsku nemohou cítit cize, právě tolerance Nizozemců jim dovoluje „chovat se jako doma“. Amsterdam je asi nejlepším důkazem, v ulicích uslyšíte snad úplně všechny řeči a není to jen kvůli turistům, trvale zde žijí lidé 113 různých národností.

Úředním jazykem je nizozemština a v provincii Friesland také fríština. Nizozemština je germánský jazyk, jímž mluví více než 18 miliónů obyvatel v Nizozemí a severní části Belgie. Svým charakterem leží tento jazyk mezi angličtinou a němčinou. Znalost jednoho z těchto jazyků ulehčuje porozumění nizozemským textům a značně pomáhá v komunikaci, když už náhodou narazíte na člověka, který neovládá cizí jazyk. Z jednoho takového člověka jsem během cestování po ostrově Texel vydoloval to, že jsme prohráli na MS ve volejbale s nizozemským týmem a další sportovní novinky.

Delft

Delft  - Oostport Delft - Neuwijkerk

Delft, městečko s 95 000 obyvateli a tisíciletou historií, ležící mezi Rotterdamem a Den Haagem, je také asi nejhezčím městem, které jsem za celé čtyři měsíce zahlédl. Kdysi sídlo holandských hrabat si zachovalo starobylý ráz. Malebnost historického centra dotvářejí grachty s přemostěními, úzké uličky, hrubá dlažba a půvabné štítové měšťanské domy. Pozdně gotický Nový kostel (na obrázku) s hrobkou Viléma I. Oranžského, zavražděného roku 1621 v Delftu, je také hrobkou královského rodu. Zřejmě jste se ve zprávách dozvěděli, že na podzim zemřel princ Klaus, královnin manžel. Díky tomu se na jeden den stal Delft středem celé země.  Dalšími památkami jsou starý kostel s nádherným interiérem a hrobkou malíře J. Vermeera a Oostpoort (druhý obrázek), jediná brána, která se dochovala z opevnění postaveného ve středověku. Delft je asi nejvíce proslulý porcelánem (Delfts Blauw), který bych přirovnal jak věhlasem, tak vzhledem k našemu cibuláku.

Universita Delft

V Nizozemí se nacházejí tři technické university, nejstarší a největší z nich právě v tomto malebném městě. Universitu navštěvuje 13 000 studentů všech technických oborů, z nichž plných 10 % je ze zahraničí.

Technická univerzita Delft - budova ITS Knihovna Technické univerzity v Delftu Nominální doba studia je pět let a podobně jako u nás se studenti během této doby potýkají se zápočty a zkouškami. Rozdíl je však v tom, že vysokoškolský rok je rozdělen na pět studijních zakončených zkouškami. Další odlišnost je v tom, že poslední dva roky studia probíhá výuka převážně v angličtině, což zahraničním studentům pomáhá k integraci do normálního života a nizozemským studentům v prohlubování znalostí angličtiny. Studium samotné probíhá v daleko přátelštější atmosféře, než jsme zvyklí u nás. Na rozdíl od masového přístupu na většině našich universit, je v Nizozemí důraz kladen především na samostudium a následné konzultace s přednášejícím, které se nesou v duchu rozhovoru dvou kolegů. Další věc, která mě přímo uchvátila, byla univerzitní knihovna, zde jsem si opravdu připadal jako v pohádce, o takovém knihovním fondu si u nás můžeme jen nechat zdát, pro samostudium jsou zde opravdu dobré podmínky. Navíc do příjemného prostředí moderní budovy knihovny je úplně volný přístup. Aniž by člověk potřeboval průkazku, mohl si vybrat knížku a studovat. Pouze k vypůjčení knih mimo budovu bylo nutné si průkazku zařídit. Knihovna byla v pracovní dny otevřena až do půlnoci.

Jak jsem se již zmínil dříve, absolvoval jsem zde několik předmětů a spolupracoval jsem na vědeckém výzkumu v laboratoři Elektronické přístrojové techniky (volný překlad), sídlící ve 13. patře nejvyšší budovy VŠ areálu (na obrázku). Zde jsem měl k dispozici vlastní stůl i s počítačem. V laboratoři (celé patro budovy) působilo asi 20 akademických pracovníků (včetně jednoho nositele Nobelovy ceny) a asi třicet převážně doktorandských studentů. Snad jen pro zajímavost, dvakrát denně (v 10 a v 15 hodin) zazvonil na chodbě zvonek, a to znamenalo, že je čas na odpočinek. Všechna práce se na chviličku zastavila, osazenstvo laboratoře si vzalo své hrníčky a zamířilo si to do „zasedačky“, kde už byly připraveny konvice s čajem a kávou. U kulatého stolu se pak probíralo všechno možné, a to hned v několika jazycích.

Mé cesty

Když cestujete po Holandsku na vlastní pěst nejdůležitější věc je náhradní suché oblečení. Za tu dobu jsem absolvoval asi 12 jedno- a dvoudenních výletů a co si tak vzpomínám, jen asi 4 z nich proběhly bez jediné kapky. Na dvoudenní výlety jsem vyrážel sám se svým stanem a spacákem, za takový víkend jsem projezdil několik stovek a prochodil několik desítek kilometrů. Výlety to byly opravdu nezapomenutelné, hlavně díky počasí. Takto jsem  se potuloval po ostrovech Texel a Terscheling, navštívil několik měst (Den Helder, Harlingen, Zwolle, Eidhoven, Breda, ‘s-Hertogenbosch). Při jednodenních výletech jsem byl většinou doprovázen svými přáteli a známými české, bolívijské a německé národnosti. Tak vznikly cyklovýpravy do Goudy a Kinderdijku, několikanásobné výpravy do Rotterdamu, Amsterdamu, Leidenu a Den Haagu. Ač si myslím, že jsem byl během pobytu aktivní, zůstala spousta cílů, které bych rád viděl, některé výpravy byly i naplánovány, ale překazily je okolnosti, které jsem nemohl ovlivnit, jako například „zdravotní“ problémy mého kola – rozsypalo se mi den před mým posledním výletem.

 

Jelikož jsem při psaní tohoto článku nebyl k zastavení, nezbylo mi, než rozdělit povídání o Holandsku do dvou občasníků. Takže se s Vámi milí spoluobčané loučím a těším se na shledanou v příštím čísle občasníku. Michal Malátek

Zpět
Vůbec se nenechte vyrušovat!