Last update April, 14th, 2006; MiMa


Velikonoce 98 - Praděd

Velikonoční výlet roku 1998, byl jedinečnou akcí svého druhu. V době, kdy byl Toulavý medvěd ještě v plenkách a tudíž zkušeností moc nepobral. Vznikla akce, která v rámci velikonočních výletů nebude mít obdoby. Čtyři stateční/praštění (a Bimeček..takže vlastně pět) se rozhodli, že se vydají na dvoudenní výpravu na Praděd. Dá se říci, že akce byla naplánována dobře, ale selhání lidského faktoru (které od tohoto ročníku provazí téměř každou akci CK) naprosto přeskuplilo časový harmonogram výpravy.

Plán: Vystoupit v sobotu dopoledne z vlaku v Koutech nad Desnou, po modré stezce vystoupat až na Praděd, kam bychom měli dorazit ve čtyři odpoledne. Kdyby to šlo velmi pomalu tak nejpozději v pět tam určitě musíme být. A než se setmí, tak se přesunout dále po trase do nižších poloh(alespoň pod 900 m n.m.), kde se v lese přespí ve stanu. Druhý den dojít pěšky do Sobotína, nasednout na vlak a odjet domů. Naprosto jednoduchý a triviální úkol.

Skutečnost (mapa trasy malá velká): Vystoupili jsme z vlaku, následovali asfaltku a modrou turistickou stezku až k kousek za dolní část vodní nádrže Dlouhé stráně. Tam se konečně naše cesta rozkomotřila s místním asfaltem, čímž se našim chodidlům výrazně ulevilo. Během nastoupání několika desítek výškových metrů se k našemu velkému překvapení objevil SNÍH. A nebylo ho málo. Ovšem toho se výprava s lehkou jarní obuví nezalekla. Díky teplým dnům a mrazivím nocem se na sněhu vytvořila tvrdá krusta, která udržela i člověka... NĚKDY!!! Tempo se výrazně zpomalilo, některým se i povedlo omýt si své boty v potůčku, který tekl pod metrovou vrstvou sněhu. Každopádně propadnout se jednou nohou do sněhu alespoň nad koleno si vyzkoušeli úplně všichni... a pro velký úspěch si to hned několikrát zopakovali.... V sedm večer jsem dorazili na Praděd do restaurace, kde jsme se hodinu zahřívali každý dvěma čaji.

V osm hodin jsme už vyrazili směrem na jih, nesouce Bimečka v tašce (chudinkovi se prokluzovaly na té ledovce packy). Po půl deváté jsme se vydrápali po sjezdovce (kterou právě tou dobou upravovaly rolby) na Vysokou Holi. Slunce už odmítalo dál svítit na cestu a o teplu se už dávno nedalo mluvit....Na vrcholu (souřadnice: 50°3'35.07"N, 17°13'53.39"E) Vysoké hole, byl vítr, zima, šero a taky chatka YYY. U ní jSme rozbili stan vypůjčený od Péti Svobody (díky moc!!!) a v oblékli si na sebe všechno možné..no vlastně všechno..

Noc byla .... nezapomenutelná!!!! Kaluž, která byla před stanem do rána zmrzla a jen dva členové měli péřové spacáky. Bimeček se ohříval u paničky

Ráno v šest už jsme byli na cestě... s igelitovými sáčky v botách

FOTKY

Seznam fotek dokumentujících tento ročník je značně omezen, neboť se barevné obrázky za ta léta všude možně rozkutálely. A jen s velkým úsilím se povedlo sehnat alespoň "střípky".